Diabetes mellitus 1. typu

Pro cukrovku 1. typu je charakteristický úplný nedostatek inzulínu (hlavního hormonu regulujícího hladinu cukru v krvi), z tohoto důvodu je diabetik 1. typu odkázán na celoživotní injekční aplikaci inzulínu. Toto onemocnění začíná obvykle v dětství nebo dospívání, poměrně běžný je však také rozvoj cukrovky 1. typu v dospělosti, pak hovoříme o tzv. LADA (z anglického latent autoimmune diabetes in adults). V České republice trpí cukrovkou 1. typu asi 6,5 % všech diabetiků, tedy asi 0,5 % populace.

Pro cukrovku 1. typu je charakteristické úplné absence inzulínu. Příčinou je zničení buněk produkujících inzulín (tzv. beta-buněk) vlastním imunitním systémem. Odborně hovoříme o tzv. autoimunitním zánětu. V zásadě se jedná o situaci, kdy imunitní systém přestane rozpoznávat vlastní buňky a začne je ničit, obdobně jako ničí např. bakterie nebo viry. Co přesně je příčinou rozvoje tohoto zánětu, není doposud zcela objasněno. Víme, že je nutná určitá vrozená dispozice a pravděpodobně také virová infekce, která celý proces patrně odstartuje.

Vzhledem k autoimunitní podstatě cukrovky 1. typu má diabetik 1. typu často sklon také k jiným tzv. autoimunitním onemocněním, jako jsou především onemocnění štítné žlázy, nebo tenkého střeva (tzv. celiakie) aj. O této skutečnosti lékaři vědí a v našem diabetologickém centru jsou při pravidelných prohlídkách diabetici na tato onemocnění testováni, tak aby se případné další autoimunitní onemocnění zachytilo včas a předešlo se tak možným závažným následkům.

Inzulín umožňuje krevnímu cukru (glukóze) vstoupit do buněk, pro které je glukóza velice důležitým zdrojem energie. V důsledku nedostatku inzulínu se glukóza hromadí v krvi. V pokročilé fázi rozvoje diabetu tak vzniká paradoxní situace, kdy tělní tekutiny jsou doslova zaplaveny glukózou, která však nemůže být organismem využita k tvorbě energie, protože chybí inzulín, který by umožnil vstup glukózy do buněk.

Cukrovka prvního typu se projeví až v okamžiku, kdy je zničeno více jak 90 % beta-buněk. Nástup příznaků bývá, především u dětí a dospívajících, náhlý. Charakteristickými projevy jsou úbytek na váze, žízeň, časté močení, únava. Pakliže není diagnóza určena, včas může nemocný upadnout do bezvědomí.

U dospělých pacientů může být nástup příznaků naopak pozvolný, nebo se zvýšená glykémie zachytí náhodně například při preventivních prohlídkách. Tento obraz vídáme u již zmíněného diabetu LADA (latent autoimmune diabetes of adults - skrytý autoimunitního diabetes dospělých).

Péče o pacienta s cukrovkou 1. typu je komplexní. Základem léčby je podávání inzulínu několikrát denně pomocí injekčních stříkaček, respektive dnes již ve většině případů pomocí tspeciálních aplikátorů tzv. inzulínových per. Další moderní možností je léčba kontinuální infůzí inzulínu pomocí inzulínových pump. Důležitá je diabetická dieta a fyzická aktivita. Každý diabetik 1. typu by měl pravidelně měřit glykémii, z tohoto důvodu je vybaven glukometrem - přístrojem, který z kapky krve odebrané z prstu změří hladinu krevního cukru.

Velkým problémem především v léčbě cukrovky 1. typu je častější výskyt tzv. hypoglykémie (přílišný pokles hladiny glukózy pod normální mez). Hypoglykémie se objeví nejčastěji při předávkování inzulínem, velké fyzické zátěži nebo pokud diabetik po podání inzulínu nepřijme dostatek potravin s odpovídajícím množstvím sacharidů. Projevuje se třesem, neklidem, pocením, dvojitým viděním, zmateností v závažných případech až bezvědomím. První pomocí je podání několika kostech cukru.

Závažným následkem špatně kompenzované cukrovky obecně, je rozvoj tzv. chronických komplikací. Mezi tyto komplikace řadíme tzv. diabetickou nohu (otlaky, vředy, odumření prstů nohy atp.), diabetické poškození očí (tzv. diabetická retinopatie), ledvin (diabetická nefropatie) a nervů (diabetická neuropatie). Závažné je poškození důležitých tepen zásobujících mozek a srdce, při jejich úplném uzavření vzniká srdeční infarkt a mozková mrtvice.

Je smutnou pravdou, že špatně kompenzovaná cukrovka je ve vyspělých zemích nejčastější příčinou amputace dolních končetin, nejčastější příčinou selhání ledvin i slepoty. Těmto komplikacím lze však při adekvátní léčbě a dodržování režimových opatření ve většině případů zabránit.

Shrnutí

  • Diabetik 1. typu trpí absolutním nedostatkem inzulínu.
  • Cukrovka 1. typu patří mezi tzv. autoimunitní onemocnění.
  • Základem terapie je aplikace inzulínu, obvykle několikrát denně.
  • Nejdůležitější limitací léčby cukrovky je hypoglykémie.
  • Závažným následkem nedostatečně kompenzované cukrovky 1. typu (stejně jako jiných typů cukrovky) jsou chronické komplikace diabetu:
    • Retinopatie (poškození očí)
    • Nefropatie (poškození ledvin)
    • Neuropatie (poškození nervů)
    • Diabetická noha
    • Ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda („mrtvice“), ischemická choroba dolních končetin aj.

Poslední změna: 4. ledna 2016
© 2013–2020 Aleš Krupička