Diabetes mellitus 2. typu

Diabetes mellitus (DM) je skupina metabolických onemocnění charakterizovaných hyperglykemií, vznikající v důsledku defektů inzulinové sekrece, poruch účinku inzulinu v cílových tkáních nebo kombinace obojího. Chronická hyperglykemie může u diabetiků vést k poškození, dysfunkci až úplnému selhání řady orgánů, zejména poškození zraku, ledvin, nervů a krevních cév.

Diagnostika diabetu

Diagnostika diabetu je založena na měření glykemie v žilní plazmě. K definitivní diagnóze tedy nelze použít hodnoty získané měřením glukometrem v kapilární krvi či kontinuální monitorací glykemie nebo jinými alternativními metodami. Patologický výsledek glykemie naměřené glukometrem by měl rozhodně vést k přeměření glykemie v žilní plazmě a při hraničním výsledku pak k provedení orálního glukózového tolerančního testu (oGTT). Na rozdíl od situace v České republice Americká diabetologická asociace ve svých nejnovějších letošních doporučeních již umožňuje použít hodnotu glykovaného hemoglobinu jako metodu pro diagnostiku diabetu. Hodnota glykovaného hemoglobinu 6,5 % a více (podle DCCT, což odpovídá hodnotě 48 mmol/mol podle našich IFCC hodnot) je diagnostickou hranicí pro diabetes. Rozmezí hodnot glykovaného hemoglobinu 5,7–6,4 % (podle DCCT, což odpovídá hodnotám 39–47 mmol/mol podle našich IFCC hodnot) je považováno za prediabetes, tedy ekvivalent zvýšené glykemie nalačno či poruchy glukózové tolerance. Výbor České diabetologické společnosti v tomto smyslu zatím diagnostická kritéria neupravoval, a tak stále platí diagnostika založená na měření glykemie uvedená níže.

Při podezření na diabetes mellitus je třeba podle standardů České diabetologické společnosti (ČDS) potvrdit diagnózu onemocnění standardním postupem.

O diagnóze diabetu svědčí

  • přítomnost klinické symptomatologie provázené náhodnou glykemií vyšší než 11,0 mmol/l a následně glykemií v žilní plazmě nalačno rovnou nebo vyšší než 7,0 mmol/l (stačí jedno stanovení)
  • při nepřítomnosti klinických projevů a nálezu glykemie v žilní plazmě nalačno rovné nebo vyšší než 7,0 mmol/l po osmihodinovém lačnění (ověřit alespoň dvakrát)
  • nález glykemie v žilní plazmě za 2 hodiny při oGTT vyšší než 11,0 mmol/l

Léčba diabetes mellitus 2. typu

Léčba pacienta s diabetes mellitus 2. typu musí být komplexní, tedy zaměřená nejen na optimální kontrolu diabetu, ale i léčbu přidružených onemocnění. Neméně důležité je také snížení hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity, zákaz kouření, a především léčba všech přidružených onemocnění, tedy především arteriální hypertenze a dyslipidemie. Vynechání nebo podcenění kteréhokoli z uvedených bodů může výrazně ovlivnit šanci na dosažení dobré kompenzace.


Poslední změna: 4. ledna 2016
© 2013–2020 Aleš Krupička