Dieta

Dodržování režimových a dietních opatření v léčbě diabetu je nedílnou a zcela zásadní součástí jeho léčby. Je nepochybné, že u pacienta s diabetem, který nedodržuje režimová a dietní opatření, nemáme šanci dosáhnout uspokojivé kompenzace diabetu ani s použitím nejmodernější farmakologické léčby. I tento fakt činí léčbu diabetu 2. typu velmi obtížnou a způsobuje, že procento uspokojivěkompenzovaných pacientů je podstatně nižší, než by mělo být.

Z hlediska dietních a režimových opatření je u diabetika 2. typu nejdůležitější:

  • Dodržování diabetické diety s přiměřeným obsahem energie a optimálním složením, která umožní buď dosažení ideální hmotnosti, nebo v případě výraznější nadváhy či obezity alespoň redukci hmotnosti nebo alespoň její udržení. Dosažení normální hmotnosti – tedy BMI mezi 18,5–25 kg/m2 je u většiny obézních diabetiků 2. typu cílem ideálním, obvykle však nedosažitelným. Reálnější je pokusit se o mírnou redukci hmotnosti v řádu 5–10 % a její dlouhobé udržení.
  • Omezení obsahu soli v dietě (v případě přítomnosti arteriální hypertenze).

Tuky

Obecně se u diabetiků doporučuje snížit celkový příjem tuků na méně než 35 % energetického příjmu, při nadváze na méně než 30 % z denního energetického příjmu. Z dietního hlediska je u tuků velmi důležité zastoupení nasycených a nenasycených mastných kyselin. Nenasycené mastné kyseliny v trans-konfiguraci vznikají především hydrogenací při ztužování tuků. Spolu s nasycenými mastnými kyselinami mají nepříznivý vliv na krevní lipidy, postprandiální inzulinemii a inzulinovou rezistenci a mohou zvyšovat dlouhodobé riziko kardiovaskulárních komplikací.

Nasycené mastné kyseliny by měly tvořit méně než 7 % energetického příjmu, transnasycené mastné kyseliny pak méně než 1 % energetického příjmu. Prakticky je tohoto snížení možné dosáhnout omezením živočišných potravin s vysokým obsahem tuků (uzeniny), tučných mléčných výrobků a některých druhů pečiva.

Cis-monoenové mastné kyseliny (např. olejová kyselina, jejímž zdrojem je olivový olej) by měly tvořit 10–20 % z celkové energie. U těchto mastných kyselin byl prokázán příznivý vliv na ovlivnění spektra lipidů bez negativního vlivu na kompenzaci diabetu.

Polyenové mastné kyseliny (především omega-6, např. linolenová kyselina obsažená v oleji sójovém, slunečnicovém a kukuřičném, a omega-3, např. eikosapentaenová kyselina obsažená v rybím tuku) by měly tvořit maximálně 10 % energetického příjmu. Jejich vyšší příjem může potenciálně zvyšovat oxidaci lipidů a snižovat hladiny HDL cholesterolu. Vhodný je příjem dvou až tří jídel týdně obsahujících rybí maso v celkovém množství asi 400 g. Dietu je vhodné obohatit i o rostlinné zdroje omega-3 mastných kyselin (např. kyselina alfa-linolenová), jako jsou např. řepkový olej, sójový olej, ořechy a některá listová zelenina.

Spotřeba cholesterolu by u pacientů s diabetem neměla překračovat 300 mg za den; pokud má diabetik vyšší hladinu LDL cholesterolu, nemá spotřeba cholesterolu v dietě překračovat 200 mg. Pokud dietními opatřeními a kompenzací diabetes mellitus nedosáhneme do několika měsíců cílových hodnot lipidů, je na místě zahájení terapie hypolipidemiky.

Sacharidy

Sacharidy by se u diabetiků měly podílet na celkovém denním energetickém příjmu zhruba 45–60 %. Ideálně by ve stravě diabetika měly převládat oligo- a polysacharidy, naopak mono- a disacharidy by měly být přítomny jen v malém množství. Diabetici by měli zejména při vyšší spotřebě sacharidů v dietě konzumovat potraviny bohaté na vlákninu a s nízkým glykemickým indexem (doporučuje se zelenina, luštěniny, celozrnné potraviny a některé druhy ovoce). Pro pacienty léčené inzulinem je důležité rozdělení sacharidů do více porcí (většinou do 3–6) odpovídajících dávkám a době aplikace inzulinu. Přizpůsobení dávek inzulinu nebo PAD dávkám sacharidů v dietě na podkladě selfmonitoringu je podmínkou dobré kompenzace diabetu. Menší příjem sacharózy (řepného cukru) do 10 % celkové energie, tj. většinou do denní dávky 50 g, lze i podle doporučení ČDS akceptovat s přihlédnutím k jejímu vlivu na glykemii, hladiny lipidů a hmotnost pacienta. Stále probíhá intenzivní diskuse o optimálním počtu jídel denně při diabetické dietě. Pro pacienty léčené intenzifikovanou inzulinoterapií s použitím humánních inzulinů je nutná obvykle frekvence 6× denně (3 hlavní jídla, 3 svačiny) k prevenci hypoglykemie. Tato nutnost obvykle odpadá při intenzifikované léčbě inzulinovými analogy. U pacientů neléčených intenzifikovaným inzulinovým režimem s nižším rizikem hypoglykemie postačí 3–4 jídla denně. V poslední době se však objevují i data naznačující, že z hlediska snížení hmotnosti může být výhodnější i menší frekvence (například pouze 2× denně).

Kromě vlastních sladidel jsou zdrojem sacharidů v potravě i obilniny a veškeré výrobky z nich. Obecně platí, že pro diabetika není kromě cukrovinek a sladkostí vhodné ani bílé pečivo, těstoviny z bílé mouky, knedlíky či hranolky. Preferováno by mělo být celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny, rýže natural a luštěniny. Významným zdrojem rychle uvolnitelných sacharidů je také ovoce, zejména některé druhy. Nejvyšší obsah rychle uvolnitelných sacharidů bývá obvykle v banánu, ananasu a hroznovém vínu. Zatímco zeleninu s minimálním obsahem sacharidů může diabetik konzumovat prakticky bez omezení, sladkému ovoci by se měl spíše vyhýbat a ani méně sladkých typů ovoce by neměl konzumovat příliš velké množství

Bílkoviny

U pacientů s diabetem by se denní příjem bílkovin měl pohybovat mezi 10– 20 % celkového energetického příjmu, což většinou odpovídá 0,8–1,5 g/kg normální hmotnosti. Pokud pacient trpí renální insuficiencí v důsledku diabetické nefropatie, je doporučeno snížit příjem bílkovin na 0,8 g/kg váhy pacienta. Na druhou stranu však u diabetiků s nefropatií není vhodné redukovat příjem bílkovin na méně než 0,6 g/kg váhy pacienta vzhledem k riziku vzniku proteinové malnutrice. Bílkoviny podle původu dělíme na rostlinné (sója, luštěniny) a živočišné (maso, mléko, mléčné výrobky, vejce). Z hlediska dietních doporučení nejsou dostatečné důkazy pro preferenci jednoho či druhého typu bílkovin v dietní léčbě diabetu.

Mléko a mléčné výrobky by měly být pravidelnou součástí jídelníčku diabetika, protože jsou cenným zdrojem bílkovin a vápníku. Z praktického hlediska je důležité, že mléčné výrobky obsahují tzv. mléčný cukr – laktózu, a proto je nezbytné je započítávat do denního příjmu sacharidů. Vhodná jsou obecně nízkotučná mléka a mléčné výrobky, zatímco tučnější mléčné výrobky doslazované energetickými sladidly by měly být přijímány pouze výjimečně.

Vláknina

Vláknina je nestravitelná část rostlinné potravy tvořená především neškrobovými polysacharidy, celulózou, ligninem, vosky, chitiny, pektiny, beta- glukany, oligosacharidy a dalšími složkami. Dostatečný obsah vlákniny v jídelníčku obecně vede ke zvýšení pocitu plnosti v trávicím traktu mimo jiné díky zpomalení vyprazdňování žaludku, a tím i k pomalejšímu vstřebávání sacharidů z potravy. Doporučené denní množství vlákniny se pro diabetiky pohybuje kolem 20 g/1000 kcal denního energetického příjmu, orientačně tedy mezi 30–40 g/denně. Důležitými zdroji vlákniny jsou celozrnné pečivo, luštěniny, celozrnné obiloviny a výrobky z nich (rýže natural, pohanka, jáhly, celozrnná mouka, ovesné vločky), ovoce a zelenina, ořechy a semínka.

Alkohol

Denní příjem alkoholu u žen by neměl převyšovat 10 g (0,3 l piva, 40 ml destilátu, 125 ml vína) a u mužů 20 g. Týdenní příjem by pak neměl převyšovat 60 g u žen, respektive 120 g u mužů. Kromě přímých škodlivých účinků nadměrné konzumace alkoholu je důležité brát v potaz také jeho relativně vysoký energetický obsah: 100 ml destilátu obsahuje 290 kcal, 0,5 l piva 200 kcal a 0,2 l vína 100 kcal. Dalším rizikem je hypoglykemie po nadměrném přísunu alkoholu bez sacharidové stravy u diabetiků léčených inzulinem nebo antidiabetiky způsobujícími hypoglykemii. Alkohol vede v játrech k zablokování glukoneogeneze, a snižuje tak účinek glukagonu. Z hlediska volby typu alkoholu se jako relativně nejvhodnější jeví suchá vína, která mají relativně malý obsah cukru i energie. Zcela nevhodné je pivo, zejména pro vysoký obsah sacharidů a celkové energie. Rovněž destiláty považujeme za spíše nevhodné. Pravidelná konzumace alkoholu (především vína) v malých dávkách může být naopak u diabetiků žádoucí vzhledem k pozitivnímu vlivu na HDL cholesterol a pravděpodobným kardioprotektivním a antioxidačním účinkům.


Poslední změna: 4. ledna 2016
© 2013–2020 Aleš Krupička